Výstava Vltava slavná a splavná
Výstava Vltava slavná & splavná je hlavní aktivitou stejnojmenného projektu, který organizuje Národní památkový ústav společně s dalšími partnery v roce 2025 u příležitosti 150. výročí prvního uvedení symfonické básně Bedřicha Smetany Vltava. Výstava se uskuteční od září do prosince 2025 v Jízdárně Pražského hradu.
Základní idea výstavy pracuje se třemi vzájemně se prolínajícími motivy:
- odkaz na původní název řeky Wild Ahwa - divoká/dravá/nespoutaná voda
- energie a proud řeky, které se projevují různými způsoby reálně, imaginárně a symbolicky
- srdce řeky/Vltavy existující reálně, imaginárně a symbolicky
„Vltava ! to slovo vyvolává záplavu představ, obrazů a dojmů. Připomíná básně a rozeznívá hudbu. Ona je hlavní řekou Čech, je jejich tepnou a protéká jejich srdcem, Prahou. Co by byly Čechy bez Vltavy?“
Citát Františka Kožíka z knihy Vltava z roku 1959
Výstava se inspiruje citátem Františka Kožíka a usiluje o vizualizaci oné „záplavy představ, obrazů a dojmů“, kterou řeka vyvolává. Tato „záplava“ je ve scénáři výstavy směřována do konkrétních tematických celků, jejichž hranice ale nejsou zcela pevné a vzájemně se prolínají.
Tematické celky výstavy:
- Srdce Vltavy
- Formování řeky
- Místa na řece (významná města, obce a jiné lokality na Vltavě)
- Vltavské zlato a perly (reálné rýžování a lov, ale také, a zejména, symbol hospodářského a kulturního bohatství, které řeka představuje)
- Energie řeky (vltavské mlýny, pily, hamry, elektrárny, vltavská kaskáda)
- Doprava na řece (voroplavba, lodní doprava)
- Život u řeky (každodennost u řeky, sporty, tramping)
- Dopravní a technická díla na řece
- Vltavské pohádky, pověsti a legendy (vodníci, rusalky, Libuše, Horymír, sv. Jan Nepomucký apod.)
- Vltava emblematická
Tři základní motivy výstavy přivádí do vzájemné souvislosti a do vztahu k obsahu výstavy text panelu, který bude situovaný v její úvodní části:
Ukázka úvodního panelu výstavy
Jméno „hlavní“ české řeky Vltavy je odvozeno od starogermánského slovního spojení Wilth Ahwa, což znamená divoká nebo dravá (nespoutaná) voda. Staří plavci ji nazývali Černá a trampové Velká řeka.
Po staletích úprav a regulací je dnes Vltava skutečně divoká pouze v krátkém úseku Čertových proudů mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem. A to jenom na krátký čas, když vodohospodáři spustí klapky lipenské přehrady a místo do turbín pustí masy zadržované vody do starého říčního koryta, aby potěšili kanoisty, raftaře i romantické obdivovatele divokých říčních scenérií.
Poté se klapky zase zdvihnou, proud se přeruší, obří balvany pod Čertovou stěnou rychle oschnou a poklidná hladina lipenského jezera vypadá, jakoby neměla nic společného s masou vody bouřící ještě krátce předtím ve starém řečišti.
Je to ale jenom zdání. Energie dravé vody zůstává trvale přítomná. Můžeme si představit, jak hluboko pod hladinou jezera proudí korytem řeky, které se nedaleko Horní Plané stáčí do meandru, nazývaného tradičně Srdce Vltavy. Symbolicky i v představách a vzpomínkách milovníků řeky toto srdce nadále pulzuje a rozechvívá vltavské vody. Ty, věrny svému původnímu jménu a navzdory kdysi sebevědomým plánům budovatelů říčních regulací, nadále proudí nebo i opakovaně hrozivě a podle vlastní vůle vystupují z břehů a ohrožují pevnost betonových přehrad.
A co víc, a především! Jak výstižně vyjádřil spisovatel František Kožík, trvale a naléhavě vyvolávají záplavy představ, obrazů a dojmů, připomínají básně a rozeznívají hudbu …
Tato výstava chce být jedním velkým obrazem takové záplavy a svědectvím, že srdce Vltavy, ale i všech jejích obdivovatelů, bijí neochvějně dál.